Site menu:

  Komentáře

K OBRAZŮM
K VÝSTAVÁM
JINÉ KOMENTÁŘE
RŮŽENEC

K OBRAZŮM
SVATÍ
      Je zde příliš málo místa na to, abychom si v potřebné míře vysvětlili proč se zabýváme se svatými, vždyť mnozí žili, umřeli před mnoha sty lety. Nebyli vědci, vynálezci, umělci. Přesto je máme v úctě proto, že nám zanechali něco mimořádně hodnotného.
     Dnešní člověk, je-li vůbec ochotný se zamyslet hlouběji nad životem, nad stvořeným světem, musí vyvinout velkou sílu aby patřičně jasně nahlédl do podstaty dějin lidstva. Těžko rozmotává smysl vlastního života, těžko projde bez šrámů při hledání nejsprávnější cesty.
     Mnozí jen bloudíme a vědomě či v podvědomí hledáme své štěstí, hledáme bezpečný svět. Vždyť často ani netušíme v čem číhá nebezpečí a co se jen tak tváří. Je velice důležité se zmiňovat o tom, co je charakterističtější pro tuto dobu. To, co nás vzdaluje a zbavuje od boží přítomnosti a naší lidské důstojnosti se tváří jako nevinná záležitost. Mnozí i zmínku o něm považují za směšné. Přitom se za tím schovává smrtelný hřích, hřích který způsobuje smrt lidské duše. Lidé málo uvažují o tom, kam nás srazí smrt naší duše, co znamená mít mrtvou duši.
     Právě tyto věci dokázali pochopit svatí. Vyznali se v různých situacích, měli správný náhled na věci. Uměli podle toho žít a neohroženě šli správnou cestou, byli šťastní, prosti stresu a nervových poruch. Nebyli prosti bolesti ale věděli jakou úlohu hraje v jejich životě bolest.
     Kdybychom je uměli následovat, sňali by z ramenou dnešního člověka tíhu, nářek, to co je v jeho životě zbytečné, co tam nepatří, co mu škodí, co ho svírá. Když se stěžuje dnešní člověk, měl by vědět, že svatí jsou ti, kteří ukazují umění žít i pro budoucí pokolení. To je pozůstalost svatých - jejich vzorný život jako pramen poučení pro nás, ukazují jak máme bohulibě žít, jak se stát šťastnými a pomáhat i druhým k blahu.

     ABA - Kristus před Pilátem - Když postavili Krista před Piláta, o té události se zmiňuje písmo tak, že z posměchu mu dali římští vojáci do ruky třtinu symbolizující královské žezlo. Zatímco se ho Pilát vyptával, zda opravdu on je židovský král, vojáci vymýšleli, jak z něho dělat posměch. Všemožně se snažili ho urážet; plivali mu do obličeje, vysmívali se mu, bičovali ho, dali mu na hlavu trnovou korunu. Něco takového znázorňuje obraz mučeného Krista.
     ABO - Svatý František káže ptákům (13. století)
Legenda vypráví o svatém Františku z Assisi, že uměl krásně mluvit a rozuměli mu i ptáci. Obraz se snaží ukázat, jak veliký zájem měli ptáci o jeho řečnictví. Ostatně je zakladatelem všeobecně známého františkánského řádu. Řehole františkánská byla schválena v roce 1223. To, že každý rok o vánocích jsou vystaveny vyřezávané figurky betléma, je nám samozřejmé. Patří se vědět, že poprvé svatý František slavil takto vánoce se svými druhy. Narození Ježíška, děj kolem jesliček, zahráli tehdy v živém, v roce 1223 o vánocích. Odtud se pak šířil betlém do celého světa.
     AMI - Klára z Assisi (13. století)
Studie ke svaté Kláře. Připojila se proti vůli své rodiny k sv. Františkovi a založila tzv druhý řád sv. Františka. Kdybych jednou dokončil tento obraz, měl bych přimalovat jako atribut buď hořící lampu, knihu, kříž anebo monstranci.
     BEM - Jakub větší - apoštol - poutník
JBratr evangelisty Jana. Kolem roku 44 byl sťat. Často bývá zobrazován mečem (kterým byl popraven). Já jsem ho namaloval jako patrona poutníků s holí a brašnou.
     BON - Obraz Panny Marie. Jsou zřejmé na něm mariánské atributy. Vlevo je bílá lilie jako znamení čistoty a panenství, vpravo je srdce hořící láskou a zároveň plné bolesti. Použil jsem suchý pastel a kladívkový papír.
     EST - Jakub menší - apoštol
Kolem roku 60 byl svržen s cimbuří chrámu, kamenován a posléze ubit valchařskou tyčí. Na mém obrazu valchařská tyč a kniha poukazuje na jeho osobu.
     KAM - Svatý Petr - apoštol
Protože mu dal Kristus "klíče od království nebeského" zobrazujeme ho s klíčem nebo se svazkem klíčů. Za Nerona byl v Římě ukřižován hlavou dolů.
     KOR - Filip - apoštol
Zemřel mučednickou smrtí na kříži a ještě současně byl kamenován.
     LIA - Ondřej - apoštol
Prý kázal evangelium na Balkáně a v jižním Rusku. V řeckém Patrasu byl ukřižován na kříži v podobě X. Tomuto kříži se říká také ondřejský.
     KAR - Pavel z Tarsu - apoštol národů
Pocházel z židovské rodiny, která získala římské občanství. Byl velice horlivý farizeus a pronásledovatel křesťanů. Po zjevení cestou do Damašku se stal největším hlasatelem Kristova učení všech dob. Za Neronova pronásledování byl v Římě sťat mečem.
     MIS - Kateřina Alexandrijská - mučednice 4. století
Od 10. století vyprávějí legendy o vzdělané královské dceři, které se ve snu zjevilo Jezulátko a dalo jí na prst zásnubní prsten. Obrátila ke křesťanství 50 filozofů. Císař Maxentius, kterého odmítla jako svého nápadníka, ji dal mrskat a uvrhnout do vězení. Blesk roztříštil kolo, posázené noži, kterým měla být mučena a Kateřina byla posléze sťata mečem. Její tělo prý odnesli andělé na horu Sinaj.
     PLE - Terzie z Kalkaty
Co dodat? Kdo by neznal, můžeme říci, největší světici dvacátého století. Vedle Jana Pavla II.- a otce Pia ona ukázala nejzřetelněji, kam až může růst křesťanský rozměr člověka našich dnů.

DIGIKONY
     Počítačově zpracovaným či přepracovaným obrazům svým s vepsanými texty říkám "digikony". Vystavuji je v různých jazycích. Z technických důvodů jsem nezvládl dát tyto obrazy dvojjazyčně, proto zde nabízím překlad.
     D11 - "Andělé Světla mého Srdce na můj příkaz všechno pro tebe zařídí. Ty kráčej po všech cestách světa a všem přinášej zprávu o triumfu mého Neposkvrněného Srdce." (Maria Gobbimu 14.9.1995)
     D17 - Umrtvujte své pozemské sklony: smilstvo, necudnost, vášeň, zlou touhu a hrabivost, která je modloslužbou. Pro takové věci přichází Boží hněv. (Kol 3,5)
     D18 - Jan Bosco - kněz a vychovatel
Konal apoštolát mezi zanedbanou mládeží. Shromažďoval uličníky, o které se nikdo nestaral. Pečoval, aby neměli hlad. Vychovával je a každého nechal vyučit řemeslu.
     D16 - Na obrázku je papež Jan Pavel II.
Vepsal jsem do obrazu jeho báseň s názvem "Mějte rádi staré lidi". Začátek dle mého překladu: "Velice hezky vás prosím, mějte rádi staré lidi * bělovlasé otce s třesoucími se rukami, dobré matky s ohnutými zády"... Dál nemám odvahu svým překladem kazit tu krásnou básničku. Český překlad zatím nemám. Omlouvám se.
     D12 - Nesuďte, nemějte záští. (Medjugorje, 1984)
     D42 - Toto řekl Hospodin: "stoupněte si na začátky cest a dívejte se, ptejte se na staré stezky: která cesta je dobrá? Po té choďte a najdete odpočinek pro své duše." (Jer 6,16)
     D53 - Hleďte, aby nikdo neodplácel zlým za zlé ale vždycky usilujte o dobré mezi sebou a vůči všem. (1Te 5,15)
     D21 - Nezapomínejte, že jste poutníci na této zemi, a že věci vám mohou dát malé radosti, ovšem prostřednictvím mého Syna se vám daroval věčný život. (Medjugorje 25.12.2007)
     D54 - Vaše srdce jsou obrácena k pozemským věcem a ty vás upoutávají. Obraťte svá srdce k modlitbě a žádejte, ať se na vás vylije Duch svatý! (Medjugorje, 9.5.1985)
     D56 - Odkud jsou mezi vámi boje a sváry? Nejsou to právě vášně, které vás vedou do bojů? Chcete mít ale nemáte. Ubíjíte a nevražíte, ale ničeho nemůžete dosáhnout. Sváříte se a bojujete - a nic nemáte, protože neprosíte. Prosíte, sice, ale nedostáváte, protože prosíte nedobře: jde vám o vaše vášně. (Jk 4,1-3)

VEPSANÉ TEXTY
     FAL - Rozprostírám nad vámi svůj zářící plášť a schovám vás všechny do bezbečného útočiště mého Neposkvrněného Srdce.
     GIC - Modli se, odpočívej, pracuj, miluj.
     CIP - Modlitba sjednocuje svět.
     KAS - Kvůli horší čitelnosti u jednotlivých hlav, napíšu znovu jejich obsah.
- První hlava nese rouhačský název pýchy, která se staví proti ctnosti víry a vede k prosazování úcty bohu lidského rozumu a domýšlivosti, techniky a pokroku.
- Druhá hlava nese rouhačský název smilstva, které se staví proti ctnosti naděje a přivádí k prokazování úcty bohu sexuality a nečistoty.
- Třetí hlava nese rouhačský název lakoty, která se staví proti ctnosti lásky a rozšiřuje všude kult boha peněz.
- Čtvrtá hlava nese rouhačský název hněvu, která se staví proti ctnosti opatrnosti a přivádí k prosazování úcty bohu nesvornosti a rozkolu.
- Pátá hlava nese rouhačský název lenivosti které se staví proti ctnosti statečnosti a šíří kult boha strachu, veřejného mínění a vykořisťování.
- Šestá hlava nese rouhačský název závisti, která se staví proti ctnosti spravedlnosti a vede k uctívání boha násilnosti a války.
- Sedmá hlava nese rouhačský název nestřídmosti, která se staví proti ctnosti mírnosti a vede k prosazování kultu tolik velebenému božstvu poživačnosti, materializmu a rozkoše.
     GUM - Jsem matkou útěchy. V této tolik rozvrácené době stojím po boku každého z vás, abych měla účast v těžkých chvílích vašeho života.

MADONY
     Komu říkáme Madona? Proč se zabývá někdo Madonou? Odkud má Marie své jméno - proč se nejmenuje třeba Hihihi? Čím je pro nás Madona?
     Madonou nazýváme tu ženu jménem Marie, která v době prvního sčítání lidu se vydala v požehnaném stavu do Betléma, aby nechala zapsat sebe, svého snoubence Josefa a posléze i Ježíška svého, který se jí tam právě narodil, do seznamu jmen lidí žijících tam, tehdy.
     Jenže Ježíška nepočala od Josefa, nýbrž od Ducha svatého. Toto je mimořádná, jedinečná událost v dějinách lidstva a také veliká, protože otec Ježíška je Bůh, matka jeho je stvořený člověk. Tak se stala Marie matkou Boží, Ježíš Bohem, protože je synem člověka a Boha. Tedy druhá božská osoba. Marie se stala bohorodičkou.
     Kdybychom měli dát odpověď, kdo je po Bohu z lidí největší, tak musíme ukázat na Marii. Když je největší, tak je nám vzorem, předchůdcem. Čili na Marii se díváme jako na člověka Bohem vyvoleného.
     Když vyslovuji jméno Maria, často si vzpomenu na význam jména. Dělím jméno na tři díly: ma = moje, ri = královna, a = je. Tedy tím jsem vlastně řekl, že je mou královnou.
     Mimo to víme například z katechizmu, že je naší nebeskou matkou a tak je asi zjevné že Kristus je naším bratrem a my jsme děti Boží (anebo můžeme se stát Božími dětmi?). Jestli je má matka královna tak já jsem (anebo mohu být?) královský syn.. Stojí to za to se zamýšlet nad těmito otevřenými otázkami pro nás a trochu si zrevidovat svůj život, jak by se daly uskutečnit tyto souvislosti a vyhlídky, které se zdají být až neuvěřitelné.
     Je totiž údajně i taková varianta, že z naší svobodné vůle se můžeme stát i nepříteli Boha. To je vlastně Satan, čert. Je pak logické, že v tom případě bychom vystupovali jako synové Satana. Mnozí nechtějí ani slyšet o možnostech této "duchovní adopce" a o jeho poměrně jednoduchém mechanizmu. Potom se diví, kam se zhoupli na váze svého života.
     Marie je největší světec. Tak jak tvrdíme o životě svatých, že jsou nám vzorem pro náš život, o Marii je možné toto tvrdit mnohem víc. Uctívejme a následujme Marii. Jak začít? Zajímat se o její život, osobu, vlastnosti, a dílo. Vždyť dnes a denně nám, svým dětem účinně pomáhá.
     Existuje obšírná literatura, která o ní již napsala mnoho hezkého.

K výstavám
     Názvy mých předchozích výstav:
1/ "Medaile a virtuální svět Š. Alberta"
2/ "Ilustrace mariánských básní a digikony Š. Alberta"

     Svou činnost jsem poněkud rozšířil tím, že se snažím po školách promítat svoje práce pomocí promítacího počítačového programu "Microsoft Office Power Point". Zatím mám velice dobrou zkušenost. Velkému uznání se těším za takovou pomoc jak od pedagogů tak i od dětí.
***
     Nevybírám si místa k vystavování dle jejich atraktivnosti. Rád mám prostory škol, kostelů, knihoven, muzeí, a samozřejmě patří mé práce do galerií, prostě tam, kde se za důstojných podmínek dá prezentovat kultura.
     Podle toho, jaké možnosti má pro přípravu výstavy vystavovatel, jsou vybírány obrazy či plastiky. Někdy působí potíže přeprava, někdy vzdálenost, jindy se přizpůsobujeme technickým možnostem ve výstavním prostoru, atd... - jak to zná každý, kdo vystavuje.
     Pro mne je důležité, aby moje práce neležely ladem, byly lidem prospěšné. Držím se této myšlenky od roku 1968, kdy jsem zahájil svou výstavní činnost v Lounech.

JINÉ KOMENTÁŘE - AKTUÁLNÍ MYŠLENKY
Psáno v listopadu 2009:
     Říjnové a listopadové dny strávím sochařstvím. Nyní mám za úkol dělat polychromovanou sochu, tedy takovou, kterou bude krýt vrstva barvy. Socha bude barevná.
     Historikové umění během posledních desetiletí často se rozepisovali o přirozené kráse různých materiálů. S oblibou se bavili o přístupu k práci u různých umělců, ať pochvalně nebo odmítavě. Ovšem všeobecně platí o nich, že se jim méně dařilo se zmiňovat o sádrových polychromovaných sochách současného umění.
     Tím jsem chtěl vyjádřit jen to, že tato činnost vyžaduje jakousi skromnost - vždyť tudy nevede cesta ani ke slávě, ani k jakémusi všeobecnému uznání, ani se tím nestáváme atraktivními, a nevypracujeme se ani k lepší obchodní činnosti. Přesto je zde k nalezení dostatek radosti. Jen to, že používám při své práci receptury, které používali velcí mistři dávných staletí, je velký zážitek a má příjemný vliv na můj každodenní život a na vnitřní náladu. Nyní jsem měl tu čest studovat polychromii jedné figurky od Mistra levočského oltáře. Mohu mu jen závidět jeho umění.
     V dnešním uspěchaném času jsou lidé často nervově vyčerpaní, onemocní z toho, že se nechají zapřáhnout do chomoutu čertovského kola. Občas si říkám, že správná výtvarná činnost je jako krunýř proti zhoubným vlivům světa.
     Staří mistři uměleckých řemesel natloukli do mne kdysi za mého mládí umění pracovat. Ne jen řemeslnickou fortel, zručnost, ale i rytmus práce, tvořivé činnosti, psychologii práce. Umění nespěchat, neřítit se furt někam, úctu k materiálu, důležitost čestnosti při ztvárnění hmoty. Schopnost materiálu se mstít, nebo schopnost nenechat se znásilnit a mnoho podobného.
     Možná, někdo to bude považovat za bláznovství, ale valná část tajemství úspěchu je v tom, že práce se má začít a končit modlitbou. Pokud budeme správně přistupovat ke každému dílu, i naše práce se promění v modlitbu. A to co léčí, je právě modlitba. Modlitba má sílu nás nenechat dělat to, co by nám škodilo. Vím, mnozí řeknou - dobře se ti kecá, kdybys byl ale na mém místě... Snažím se každého pochopit. O to aktuálnější jsou myšlenky o modlitbě. Nevymyslel jsem si je. Jen ze své zkušenosti potvrzuji jejich správnost. Ostatně, kdo si pamatuje padesátá léta na venkově, ví, že se lidé takto chovali běžně.
     Dnes mnoho zaměstnavatelů přitlačuje do rohu svého pracovníka, vyždímá ho a svým chováním i naznačuje, že by z něho dělal nejraději otroka. I před tímto tlakem dává nám modlitba inspiraci, jak se nenechat zdrtit. V očích nezkušeného člověka modlitba je jen shluk pomíjivých slov bez výsledku. Zkušení tvrdí, že modlitba je nositelem největší energie na světě a předčí i energii zásobáren atomové energie ať jsou v bombách, elektrárnách nebo kdekoliv jinde. Modlitba má tedy nesmírně velikou sílu a dokáže pomoci uspořádat a vyřešit naše problémy.

RŮŽENEC
     Modlitbou můžete vždycky vyrvat nepříteli území, kterého dobyl; můžete způsobit, že na poušti zla a hříchu vyraší výhonky dobra; především můžete vysvobodit nezměrné množství duší, které se satanovi podařilo vzít do zajetí. Modlitba má obrovskou sílu a vyvolává řetězové reakce dobra, které jsou silnější než reakce atomové.
     Modlitba, kterou mám nejraději, je svatý růženec. (Gobbi, 7. října 1983)

Dějiny růžence
     Jsou zprávy o tom, že již před tisíci lety používalo lidstvo ke své modlitbě vrypy do různých materiálů, kamínky, jadýrka z ovoce, uzlíky na provázku. Něco navlékalo, vytvářelo pomocné řetězce, aby se mohlo více věnovat duchovní stránce své modlitby.
     To, co používáme my, tomu říkáme růžencový řetízek, nebo prostě růženec. Růženec má též hlubokou minulost, proto je těžké určit dobu jeho vzniku. Prý ho používali i v počáteční církvi zejména pouštní poustevníci. Než se stal růženec všeobecnou pomůckou pro široké vrstvy obyvatel po celém světě, nejdříve se postupně zdomácněl u různých řádů církevních.
     Dlouho tradici si pamatuje i názor, že náš růženec pochází od svatého Dominika. Domnívám se, že neškodí se podívat do staré literatury, co píše o té události, jak se dostal sv. Dominik k růženci. Cituji několik řádků.:
     >>Růženec v nynějším způsobu pochází od svatého Dominika, o němž nábožný spisovatel Odeskalkus vypravuje takto: "Svatý Dominik (+1221) po mnohý čas kázal v Jižní Francii proti bludařům Albigenským. Když pak již počal o zdaru díla svého pochybovati, utíkal se k Rodičce Boží, a neustal modliti a postiti se , až by byl vyslyšen. K tomu konci odebral se z Toulousu do lesa odlehlého, tam padl na kolena a vroucně modlil se k Bohu a k blahoslavené Panně Marii, prose za pomoc proti nepřátelům víry křesťanské.
     Tři dny a tři noci setrval Dominik takto na modlitbách. Když pak konečně umdlen sklesl a byl u vytržení mysle, zjevila se mu Rodička Boží u veliké kráse a slávě. Bylať obklopena třemi královnami, a každá z královen z těch měla padesát panen při sobě na obsluhu. První královna s průvodkyněmi svými byla bíle oblečena, druhá červeně, a třetí byla přioděna zlatohlavem.
     Blahoslavená Panna Maria vyložila svému Dominiku význam toho zjevení řkouc: "Tyto tři královny představují tři růžence. Padesát panen každou královnu obklopujících znamená padesát "Zdrávasů" každého růžence. Roucho bílé značí radostný, roucho červené značí bolestný, a zlatohlav značí slavný růženec. Tajemství početí, narození, života a utrpení Syna mého, jakož i jeho zmrtvýchvstání a oslavení takořka skvostně zasazená do pozdravení anjelského a do modlitby Páně.:Toť jest růženec můj, jímžto žádám býti uctěna. Zaveď všude modlitbu tu, a pobloudilí obrátí se, a obrácenci budou spaseni."
     Tímto zjevením potěšen navrátil se svatý Dominik do města Toulousu, a šel do hlavního chrámu. Zatím počaly zvony chrámu toho sami od sebe sezváněnti. Obyvatelstvo žasnouc nad sezváněním v dobu neobyčejnou, sbíhalo se do kostela a druh druha se tázal, co by to bylo?
     Svatý Dominik vyšel na kazatelnu, mluvil řečí důraznou o spravedlnosti Boží a o přísném soudu nastávajícím. Dovodil, že nezná prostředku jistějšího pro každého, kdo upřímně chce obstáti na soudu Božím, než opravdově se káti, k Marii Panně, Matce milosrdenství se utíkati, a svatý růženec nábožně se modliti. Potom ihned vyložil modlitbu růžencovou, a modlil se ji hlasitě.
     Shromáždění kajícně rozešlo se, a brzy pozorovati bylo dobrý účinek pobožnosti růžencové.<<(Svatý rok, (IV. díl), strana 10-11, asi konec 19. stol.)
     Jestli se jedná o pouhou legendu, anebo se shoduje se skutečností, o tom můžeme zapřemýšlet též pomocí mariánského poselství, kterou dala Panna Maria otci Gobbimu 7. října 1979 při příležitosti svátku Panny Marie Růžencové.: "Růženec je modlitba, o kterou jsem vás přišla požádat já sama z nebe.
     S ní se vám podaří odhalit úklady mého protivníka, vyhnete se tolika jeho podvodům, ubráníte se mnoha nebezpečím, která vám chystá, on vás chrání od zlého a stále více vás přibližuje ke mně, abych mohla být skutečně vaší průvodkyní a vaší ochránkyní."
     Nejhorlivější šiřitelé modlitby růžence byli mniši kráčející po stopách sv. Dominika a to hlavně tím, že zakládali a povzbuzovali růžencová společenství. Souhlas k tomuto způsobu modlitby dal v roce 1478 papež Sixtus IV. Dominikánský řád, příklad kartuziánů, a jezuitů přispěl velkou měrou k tomu aby se tato modlitba rozšířila do celého světa. Dá se říci, že již v druhé polovině 15. století modlitba růžence pronikla do nejširších vrstev obyvatelstva, zlidověla a získala velkou oblibu.
      V živé paměti chováme osobní modlitby papeže Jana Pavla II. na vlnách Vatikánského rozhlasu. Tento papež v říjnu 2002 vydal apoštolský list s názvem Rosarium Virginis Mariae, čímž opět přispěl k šíření modlitby růžence po celém světě. Neméně důležité bylo vyhlášení Roku svatého růžence.

SOUČÁSTÍ RŮŽENCE JSOU TYTO MODLITBY A TEXTY
Znamení kříže
     Než začneme modlitbu růžence, pokřižujeme se. (Neboli dáváme si znamení kříže.) Při tomto úkonu říkáme: "Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Ámen". Totéž děláme až končíme modlitbu.

Věřím v Boha (Apoštolské vyznání víry)
     Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země. I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho; jenž se počal z Ducha Svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Ponciem Pilátem, ukřižován umřel i pohřben jest; sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých; vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího; odtud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha Svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení těla a život věčný. Ámen.

Otče náš (Modlitba Páně)
     Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Ámen.

Sláva Otci (Chvála Nejsvětější Trojice)
     Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Ámen.

Zdrávas, Maria (Zdrávas nebo Pozdravení andělské)
     Zdrávas, Maria, milostí plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého, Ježíš. Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Ámen. V růžencových tajemstvích za slovem "Ježíš" vkládáme příslušné tajemství. Například: Zdrávas, Maria, milostí plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého, Ježíš, kterého jsi z Ducha svatého počala. Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Ámen. (Toto opakujeme desetkrát.)

Fatimská modlitba
     Pane Ježíši, odpusť nám naše hříchy, uchraň nás pekelného ohně, přiveď do nebe všechny duše, zvláště ty, které tvého milosrdenství nejvíce potřebují.

Zdrávas, Královno (Salve, Regina)
     Zdrávas, Královno, Matko milosrdenství, živote, sladkosti a naděje naše, buď zdráva! K tobě voláme, vyhnaní synové Evy, k tobě vzdycháme lkajíce a plačíce v tomto slzavém údolí. A proto orodovnice naše, obrať k nám své milosrdné oči a Ježíše, požehnaný plod života svého, nám po tomto putování ukaž, ó milostivá, ó přívětivá, ó přesladká Panno Maria! (Touto modlitbou, po chvále Nejsvětější Trojice, můžeme ukončit modlitbu slavného růžence.)